Dobrý den,
v rámci fóra se pokusím odpovědět více obecně, konkrétní nabídku Vám zašlu e-mailem.
Ale moje oblíbená kombinace materiálů je Kavkazský smrk a Madagascar palisandr či Africký Blackwood, provedení jumbo popř. dreadnought - více níže
Už jsem to asi psal, ale pro vysvětlení, jak vůbec nástroj pro konkrétního zákazníka sestavujeme a naceňujeme.
1) výběr modelu - každý z tvarů má svůj zvukový charakter, který se dá konstrukcí a volbou materiálů modifikovat, ale základní vlastnosti daného modelu změnit nelze. V tomto bodě se řeší především hlasitost, barevnost zvuku či lépe rozsah a průraznost nástroje. Obecné vodítko pro orientaci - poměr mezi nejužším a neširším místem modelu - nástroje s menším rozdílem ( dreadnought, OM ) jsou méně barevné, hodně průrazné a hlasité, větší rozdíl ( jumbo, superjumbo ) jsou naopak barevnější, méně hlasité.
Tyto vlastnosti souvisí s vnitřním vzduchovým sloupcem a rychlostí, s jakou je schopen opustit nástroj - dreadnought rychle, nestačí se tolik rozehrát desky nástroje, jumbo pomaleji - rozehrají se vyšší harmonické, zvuk je barevnější.
2) výběr rezonanční desky a způsobu žebrování - pominu - li Červený cedr, který raději používáme jen na nylonové nástroje, pak nejčastějším materiálem je smrk, ale ten má několik druhů, které se zásadně liší ve výsledném zvuku.
Používáme tyto druhy ( seřazeno dle pevnosti ): Engelmann, Evropský, Sitka, Karpatský, Kavkazský, Adirondack.
Engelmann a Evropský - měkčí barevný zvuk, folkové a fingerstyle nástroje
Sitka - pevný nebarevný, poměrně výkonný materiál, záměrně se používá na bluegrassové a bluesové nástroje, kvůli pevnosti na 12 strunné modely, nicméně raději většinou volím jiný materiál
Karpatský - barevnější a znělejší než Sitka, podobné použití
Kavkazský - můj oblíbený materiál, který spojuje vlastnosti Evropského smrku v barevnosti a Adirondacku v pevnosti zvuku a výkonu. Použít lze na jakýkoli model, úpravou konstrukce žebrování ho lze posunout od bluegrassového zvuku až po folkový
Adirondack - nejpevnější a nejvýkonnější ze smrků, byl používán na většinu amerických nástrojů až do 50. - 60. let, kdy se stal nedostupným. Vhodný pro jakýkoli styl hraný trsátkem, okouzlí mohutností zvuku, nicméně je zvukově méně barevný než Kavkazský. Pro svou pevnost ideální na 12 strunné modely. Nepatří ale do kategorie moderních zvuků, ocení jej spíš vyznavači vintage zvuku
Méně známé materiály jsou Žlutý cedr či Port Orford cedr - nemají vlastnostmi nic společného s Červeným cedrem - oba jsou vlastnostmi někde mezi Karpatským - Kavkazským a Adirondackem - Žlutý cedr je úžasný v hustotě let a je opravdu o něco málo žlutější než smrk, Port Orford nádherně voní a tím pak i Váš nástroj.
Poslední materiál, který bych rád zmínil pro jeho zvukové vlastnosti je Redwood - laik ho těžko rozeznává od Červeného cedru, je však zásadně pevnější, jeho kvalita je v mohutnosti zvuku a zvýraznění basových frekvencí - proto se jeho použití většinou omezuje na malé modely, aby basy nepřeznívaly příliš.
Existuje řada dalších materiálů, uvedené ale máme vyzkoušené, a proto je mohu také hodnotit.
3) výběr zadní desky a lubů - zde je materiálů ještě mnohem víc, nebudu je tedy všechny uvádět a zmíním je spíš ve skupinách, které spojuje zvuková charakteristika.
Zde více méně platí, že cena = kvalita.
Méně finančně náročné materiály jsou např. ořech ve všech jeho druzích, ovangkol, africké mahagony ( Khaya, Sapeli, Sipo ), padouk, ... Jde o měkčí dřeviny a z toho vyplývá i nižší počet vyšších harmonických - jednoduše tyto nástroje nemají takový barevný rozsah jako modely z tvrdých materiálů a zpravidla jsou i méně znělé ve výkonu.
Střední třída materiálů je např. mahagon Honduras, Indický palisandr, Chechen, Bocote, Movingui, Limba - zde už se dá mluvit o třídě profesionálních nástrojů - větší rozsah barev zvuku, lepší výkon a vyrovnanost.
Vysoká třída - palisandry jako Pao Ferro, Madagascar, Mexický, dále Cocobolo, Makasar, Ziricote, Africký Blackwood - nejvíce harmonických, vysoký výkon.....
Lehce mimo stojí materiály jako Muninga, Koa a Tasmánský Blackwood, které ač nepatří k nejtvrdším nabízejí nadstandardně barevný zvuk, oproti palisandrům nejsou ale tak průrazné.
Opět existuje celá řada dalších materiálů a vzhledem k přitvrzování restrikcí Cites je i tlak na získávání dalších, dosud nepoužívaných dřevin, především z Jižní Ameriky a Asie. Některé z nich vypadají slibně, v případě např. Peru se objevují i dosud nepopsané druhy.
Tyto dřeviny pravděpodobně časem nahradí řadu současných exotických dřevin.
4) výběr materiálu krku, hmatníku - zvukový vliv už není tak markantní, přesto se vyplatí věnovat výběru pozornost.
Samo o sobě se mnoho nezmění, ale v pojetí nástroje jako celku jde o významnou část jeho zvuku.
5) výběr designového zpracování, hardware, snímání......
a už jsem za 4 roky něco dokázal ke spokojenosti klientů) Kytaru Jolana Diskant, kde jsou značně rozpadlá lemování původním galallitem. Když je to ale rozpadlé, kytara je, hlavně na hmatníku nehratelná, takže bych mohl nahradit celé jeho lemování bílou, či krémovou umělou hmotou. Nebo jeho poškozené části. Nechci to pokazit, i když kytara asi nemá valnou hodnotu. Snímače Brilant totiž fungují a byla by to prostě škoda. Pracuji na Slovensku v tomto oboru, ale nejsem vyloženě restaurátor a tak mne tyto otázky trošku trápí. Poradíte mi?
