S kytarami z dílny Petra Procházky a Petra Grötzbacha jsem se poprvé setkal při jejich předváděcím workshopu na Pražské jazzové dílně v roce 2002. Od té doby jsem pravidelně hrál na jejich nové nástroje, při několika příležitostech je předváděl a na živých hraní testoval několik kytar, které vlastní mí kolegové kytaristé. Jsem typ hráče věrného jednomu nástroji, nerad často měním kytary a většinou mi trvá, než získám k nějakému nástroji důvěru. Od počátku mě Procházkovy kytary upoutaly svým perfektním řemeslným provedením a péčí o sebemenší detaily stavby. Jejich modely prodělaly za posledních pět let ohromný vývoj, co se týče zvukové stránky. Mezi Procházkovými kytarami, které jsem měl v ruce, mě obzvlášť zaujaly jazzové lubovky – nejvíce asi nový Signature model Jaroslava Šindlera. Tento i další nástroje z poslední doby udivují svoji zvukovou barevností, vyvážeností tónu a přitom nejsou nikdy příliš syrové, jak to může někdy nastat u příliš „otevřených“ kytar. Rovněž se velmi těším na jejich nové akustické nylonové modely, jejichž poslední exempláře jsem ještě neviděl, ale podle kytar, které jsem měl v ruce dříve, jsem přesvědčen, že půjde též o skvělé nástroje. Sám si chci v budoucnu pořídit nějaký model z Procházkovy dílny a jejich kytary doporučuji všem, kteří chtějí ručně dělaný nástroj za dostupnou cenu, který spolehlivě obstojí i v porovnání s nejznámějšími světovými značkami.

David Dorůžka